Jedna z věcí, kterou jsem se naučil v Anglii je, že vůbec nezáleží odkud člověk je, jakou barvu kůže má či jakým jazykem mluví. Dále taky nevěřit všemu, co se v médiích píše/říká. Nejvíc mě dostává, když někdo tvrdí jak je daná země nebezpečná, přitom tam nikdy nebyl. Když jsem se v práci zmínil , že se chystám do Iránu, tak většina mí říkala že jsem blázen, jestli chci umřít, že mě unesou, uříznou hlavu atd….nikdo z nich tam nebyl, až na jednoho, který tam 5 let žil. Ten mi tvrdil pravý opak, že Irán je jedna z nejbezpečnějších zemí vůbec a místní lidé jsou ti nejpohostinější. Nemůžu než souhlasit.
Než jsem odjel, vyhledal jsem si pár místních (http://www.interpals.net), kontaktoval je a posléze se s nimi i setkal. A řeknu vám, bylo to to nejlepší, co jsem mohl udělat. Nejen že mi velmi pomohli s překladem z angličtiny do perštiny při dopravě a nákupech, ale hlavně se z nich stali velmi dobří přátelé. Celkem jsem tam strávil 11 úžasných dní a určitě se tam ještě někdy vrátím. Video můžete zkouknout zde.Tehrán – občerstvení v místní kavárně s NegarRasht – Kenareh Guesthouse, výhled z okna
Masuleh – na rodinném výletě v Matinou a její rodinou
Z Rashtu jsem se přesunul nočním autobusem do Isfahanu (autobusy tu jsou velmi levné díky nízké ceně ropy, navíc mnohem komfortnější než u nás) za mým dalším kamarádem Alirezou, se kterým jsem strávil 2 dny v tomto krásném a řekl bych turisticky nejnavštěvovanějším městě v Iránu.
Isfahan – v Tea House s AlirezouIsfahan – výstup na Mount SofeIsfahan – výhled z Mount SofeV pošti Varzaneh
Dalším městem na seznamu byl Kashan. V noci mě autobus vysadil na dálnici, do Kashanu to byly ještě asi 4 km, tak jsem si zalezl na nejbližší kopec a přečkal do rána ve spacáku. Ráno na mě zatroubil jeden řidič, ať si prý k němu nasednu, že mě zaveze seznámit s rodinou. Tak jsem s ním jel, bylo to moc fajn, sice nikdo z nich pořádně neuměl anglicky, vůbec to ale
nevadilo.))
Kashan – s náhodnými chlapíky před krámem 🙂Poslední noc před odletem, 2 denní výlet v Darband mountains a bivak s výhledem na Tehrán
Po bivaku v Darband mountains mě už jen čekalo se dostat nějak na letiště, to se mi s drobnými obtížemi a s pomocí místních povedlo. Sedím na letišti, přemýšlím, vstřebávám zážitky. Těch 11 dní mi připadalo jako měsíc. Je to tím, že jsem žil každý den naplno. Když žijete naplno a vypadnete z rutiny, tak přestáváte vnímat čas. A o tom to je.
S Matinou v uličkách Masuleh
